Příběh naší útěkové místnosti je rámovaný postavou nájemného vraha s přezdívkou Zobák. Postupně zveřejňujeme drobné povídky a dokumenty, které vám tento příběh přiblíží z různých pohledů. Dnes je to paní Janečková, správcová domu, kde sídlí agentra Medex – máme pro vás přepis audiozáznamu, který se zachoval po novináři Karlu Fialovi.

Jestli znám tu kumpanii, co sídlí dole ve sklepě? Milej pane, já tady znám každýho nájemníka, víte? Dokonce i starýho Šafaříka z prvního patra, on je takovej nahluchlej a spíš sám pro sebe, ale i o tom vám toho můžu trochu říct. Nebo tu novou rodinu, co se přištěhovala do podkroví. Takový tichý lidi, moc je nevidíte, ale stejně vím, že mají dvě děti, sedum a vosum let a že ta starší, jmenuje se Anička, chodí na balet.

Jo, ta Medexka. No to je taková kancelář, chodbu uklízí pravidelně, hluk nedělají a moc klientů za nima tedy nechodí. Pan ředitel je takovej noblesní pán, vždycky v obleku, slušně pozdraví a občas mně podrží i dveře, když se v nich někdy ráno potkáme. To už dneska umí málokdo, abyste věděl. Votvíraj ráno, ale v kolik, to se mě neptejte, to je různý, prostě tam ráno už jsou a večer už zase ne. Nevšimla jsem se, že by měli někde napsanou otevírací dobu a to mi věřte, to já bych věděla, kdyby to někam vyvěsili. A nemusím po nich vynášet košíky, to voni si zvládnou sami. Vlastně jsem tam dole ještě nebyla. Jako byla, ale ne u nich, víte? Tam jsou totiž dvě firmy. Fotoalteliér slečny Zuzany, to je moc milá slečna, taková usměvavá, fotila mně vnoučata. A pak ta kancelář, ale z tý já znám jenom zavřený dveře, oni nechtěj, aby tam někdo zbytečně chodil, asi dělají nějaký velký obchody a bojí se o to… Jak se to říká? Knouhou.

Jestli tam chodí vysokej chlápek v masce? Mladíku, vy moc koukáte na filmy, že jo? To je obyčejná obchodní společnost. Ne, nevím s čím obchodujou, ale asi něco mezinárodního, že jo, jinak by se jmenovali česky. Ne, není mi divný, že tam skoro nikdo nechodí a víte proč? Říká se tomu internet, to byste měl asi znát, ne? Vnučka mně to namontovala do telefonu a já se můžu koukat na TV Šlágr, když zrovna neuklízím. No jo, to už dneska jde, to byste koukal. Prej je to připojený přes tu vify, nebo jak se tomu nadává. Koukejte, tady zmačnu tenhle obrázek a už to hraje…

Jo, nemáte zač. A poslouchejte, asi byste měl vědět, že pan ředitel mně zaplatil za to, abych mu poslala zprávu, kdyby se na něj někdo ptal. No jo, panáčku poslala, to víte, že jo. Jak jsem vám ukazovala tu televizi v mobilu, to je takový naše tajný znamení, ono mu to prej snad hned pípne u něj v tom chytrým telefónu…