Čundr s Pindíkama - Manětínsko ( listopad 2012)

7:30 – Zabi, neoficiální a sám sebe dosadivší vedoucí výpravy stanovil čas srazu na 7:30 u Hutníka na Hlavním nádraží v Plzni. V tuto časnou, sobotní hodinu, tu překvapivě postává Kachna a Náčelník.

8:00 – Na nádraží přicházíme já a Bucifal, ve vstupních dveřích míjíme Ivču, která se zkroušeným výrazem právě z nádraží odchází. Ivča je přesvědčená, že nepodnikáme čundry s pindíkama, ale čundry bez ní, protože ostatní naše partnerky o účast ani trochu nestojí. Máme Ivču rádi, ale vzít ji prostě nemůžeme, nemá pindíka.

8:02 – Demokraticky je zvolen zástupce, který půjde koupit jízdenku. Bucifal se následně ptá, kam jedeme a pro kolik lidí ji má koupit. Už to začíná. Zabi stále nikde.

8:03 – Bucifal se znovu ptá, pro kolik lidí má být ta jízdenka a kam. Zabi stále nikde.

8:05 – Zabi na přímý telefonický dotaz („Kde seš, ty kokote?“) odpovídá, abychom mu koupili jízdenku, že se sejdeme ve vlaku.

8:08 – Zabi nikde, jdeme do vlaku.

8:12 – Jsem ve vlaku, Zabi nikde. Začínáme dělat bordel. Kachna se přiznává, že proto nejezdí vlakem, vždycky se najde banda debilů, co tam dělá bordel.

8:17 – Vlak se rozjíždí, Zabi nikde, ale nepanikaříme, známe Zabiho. Co by neudělal pro legraci. Kachna nám vypráví, že mu Ivča řekla, že by o sebe mohl o něco víc dbát, protože jeho oblečení už má tolik děr, že by do něj v klidu mohla strkat robertka. Po krátké debatě je nahlas vyřčeno to, co se honilo hlavou nám všem – Ivča možná přišla na to, jak očůrat pravidlo s pindíkem a příště s námi jet. Ano, opravdu by jí stačil jen ten připínák. Přes uličku sedí mladá, sympatická slečna. Je hodně vyděšená.

8:26 – Zastávka Bílá Hora, podle očekávání přistupuje Zabi vybavený několika litry tekutin. Otevírá dvoulitrovku s tonikem. Je v něm Fernet. V pěti lidech docela rychle ubývá. Kombinujeme to s mým mlékem. Slečna přes uličku si nasazuje sluchátka a vytáčí volume naplno, asi má dojem, že odejít nemůže, abychom si ji nevšimli.

8:45 – Zábava je v plném proudu. Máme radost, že se historicky poprvé povedla neuvěřitelná věc – všichni účastníci, bez výjimky, jedou spolu ve vlaku a nikdo s sebou nemá ani jeden automobil. Obzvláště statečné je to od Náčelníka, protože má horečky, angínu a nadměrnou kadeřavost vlny. Taky má svátek. Jako první nevydržel Bucifal a obdarovává ho lahví Becherovky, o které všichni víme, že ji Náčelmík nepije, čokoládou a balicím papírem, řkouc: „Zabal si to sám vole, já to nějak nestihnul.“ Slečna naproti to konečně nevydržela a tlemí se na celé kolo. Nabízíme jí čokoládu. Tak odvážná zase není.

9:02 – Most u Rybnice. Všichni se hrneme podívat z okénka, abychom nepřišli o výhled, málem to vedlo k vykolejení vlaku. Až pozdě jsme se všimli, že pod našimi těly se choulí ta slečna a opět se tváří vyděšeně. Hromadné omluvy a pokus o usmíření čokoládou. Stále nechce.

9:12 – Mladotice zastávka. Vystupujeme. Z prvního vagónu lokálky se vyhrnul dav malých dětí a jejich vedoucích, všichni v maskáčích. Koukají obdivně na naše batohy a opatrně se ptají, jestli chceme spát venku. Chceme. Závidí. Na nádraží jsou také čtyři koťata, která vynikají přítulností, nejvíc k Zabimu a lezou na něj, na jeho batoh a jeho hlavu.

9:14 – Zabi jednu kočku zabalil do batohu, naštěstí si toho všiml Kachna a kočka je Zabimu zabavena.

9:15 – Bucifal se pokusil jednu kočku naporcovat svojí mačetou. Kachna se naštěstí všimnul a Bucifalovi je kočka zabavena.

9:16 – Náčelník se pokusil zjisti, které z koček jsou kocouři. Kachna se naštěstí všimnul a Náčelníkovi jsou kočky zabaveny.

9:17 – Docházím k přesvědčení, že s tou bandou kreténů už nikdy nikam nepojedu.

9:18 – Zabi se pokusil některé kočky počůrat, velím k odchodu.

9:30 – Ušli jsme asi kilometr, když značka odbočuje z cesty. Zabi sebevědomě velí stále rovně.

9:32 – Cesta končí ve dvoře, stoupáme potupně serpentýnou zpátky na žlutou značku.

9:40 – Značka nalezena, Zabi vyhlašuje, že kdo první vyndá chytrý telefon, bude mu tento telefon zabaven a velkým obloukem zahozen někam do pole. Správný muž, tvrdí Zabi, se orientuje podle hvězd a lišejníků na stromech.

9:50 – Na prvním kopci je třeba zkonstatovat, že už nejsme nejmladší a zvládáme buď alkohol, nebo stoupání, obojí naráz jen těžce.

10:07 – Sestoupali jsme k potoku, na louce stojí po sto metrech myslivci, mají hon. Jeden mladý s námi chvíli konverzuje, dáváme mu napít whisky, klobásu, sýr a chléb, jsme pohostinní. Na oplátku nám ukazuje cestu a slibuje, že odstřelí Bucifala, když ho nějak vhodně nadeženeme k lesu.

10:16 – Ptám se jednoho z myslivců, které míjíme, jestli berou, tedy běhají. Říká smutně, že neběhají. Svině, říkám mu soustrastně, naštěstí pochopil, že jde o slovní hříčku a myslím divoké kance.

10:30 – Rozvodí, nastává stoupačka, chlapci dostávají chuť na pivo, neb zásoby v batozích došly. V obci Hvozd je naštěstí hospoda a samoobsluha, takže se zavazujeme, že do dvanácti tam dojdeme a opatříme zásoby.

11:30 – Kopec překonán, do obce Hvozd volí Zabi zkratku přes zorané pole. Na boty se lepí stále víc a víc bahna, cítíme se na výši.

11:55 – Jsme u hospody, je zavřená. Pravděpodobně navždy.  Jdeme k samoobsluze.

12:15 – Samoobsluha. Na lavičce sedí člověk s notebookem, samoobsluha je zavřená už hodinu. Svolána porada, co dál. Zabi navrhuje poodejít na kraj lesa, rozdělat oheň a udělat oběd. Kachna navrhuje popojet autobusem do Nečtin do hospody. Bucifal chce dělat revoluci. Náčelníkovi to je jedno. Já chci jí dál lesem.

12:16 – Zabi nahlas rozebírá svoje rozpoložení – nechce si nikoho nasrat, tak dává svůj hlas Náčelníkovi. Pojedeme autobusem.

12:30 – Jsem na autobusové zastávce, pusto, prázdno, autobus jede za hodinu. Zabi se rozhodl, že rozdělá před zastávkou oheň, protože je na čundru. Zabimu zabaveny sirky. V nestřežený okamžik tedy alespoň maluje na zeď čekárny geometrický obrazec všeobecně známého významu. Bucifal pod obrázek přidává podpis autora – Zabi. Autor obrázku k tomu připisuje „… je borec.“

12:40 – Zabimu se podařilo rozdělat ohníček před zastávkou. V tu chvíli kolem jede požární vozidlo. Má na sobě nápis „Hasiči Bučí“. Pak těch vozidel jede ještě šest.

12:50 – Náčelník rozbaluje bonboniéru, cpeme se marcipánem s čokoládou.  Bucifal přidává sušené meruňky. Už aby jel autobus.

13:15 – Autobus. Pravděpodobně jsme po mnoha letech první noví cestující na jinak zaběhnuté lince, protože nás nástup vzbuzuje uvnitř autobusu vzrušený šepot. Řidič se ujišťuje, že s nimi chceme opravdu jet. Chce 24,- Kč. Ptá se, co ten batoh. Říkám mu, že ten bych si rád vzal s sebou.

13:50 – Nečtiny. Nechal jsem v autobusu čepici, tu drahou, s mamutem. Jdeme do hospody, hospoda je útulná, záchody čisté, nabídka jídel bohatá, porce velké… asi máme kolektivní halucinaci.

14:36 – Vyrážíme na Zlatý lom. Hned na začátku se dělíme na dvě názorové frakce, kdy já a Bucifal jdeme nejkratší cestou. Zabi, Kachna a Náčelník se vydávají po jakési lesní trase přes kopce a údolí.

15:20 – Jsme u Hradu Nečtiny, obě skupiny se šťastně shledaly a jdeme dál. Některé účastníky už bolí nohy a tak máchají mačetou.

15:30 – Les. pozvolna padá šero. Začínají padat první homopoznámky na Zabiho zadek.

16:00 – Totální tma, bloudíme lesem ke zlatému lomu, opět rozděleni na dvě frakce. Já nevím, co si ten Zabi potřebuje furt dokazovat.

16:20 – Zabi šel dobře, my s Kachnou lezeme přes kamenné valy ke srubu z druhé strany.

16:30 – Srub je útulný, leč prostý, čtyři postele, výhled na jezírko, který tušíme ve tmě. Podnikáme pokus rozdělat oheň, který se okamžitě zapisuje do zlatého fondu našich čundrů. Nejprve Bucifal rozdělává oheň venku na plošině před srubem, aby byl následně přehlasován a Kachna se pokusil pomocí poklice od velkého hrnce oheň přenést do „cosi jako krbu“. Všichni mu fandíme. Kachna neúspěšný, rozdělávání ohně se chápe Zabi. Nejprve lopatou posouvá Kachnův táboráček dozadu, pak spotřebovává zbylé pepo a je také neúspěšný. Bucifal, který se svalil na postel se do celé věci vměšuje, ale je zahnán zpátky do postele, kde upadá vyčerpáním do bezvědomí. Zabimu se podařilo rozdělat oheň. Bucifal začíná chrápat. Rozděláváme oheň venku před srubem.

Během této kratochvíle nastává gratulování Náčelníkovi k jeho svátku. Ode mě dostává 7 malých lahviček s různými druhy whisky a jednu velkou Tullamorku, od Zabiho lahev Ferneta. Od Kachny tradičně nic. Dávám na stůl svojí poslední plechovku piva, Náčleník říká, že má také už jen poslední plechovku piva a vyndává z batohu pětilitrový plechový sud. Náčelník je neuvěřitelný tvor. Pak ještě Křemešník a další a další dobroty. To není čundr, to je raut.

17:00 – 01:20 Oheň. Bucifal chrápe, Kachna usnul, já ležím u ohně ve spacáku. Zabi a Náčelník chlastají, nejvíc Náčelník, to nemůže vydržet. Rozebírají různá témata <cenzura>, včetně laserového vypalování a náboženství, načež se budí Bucifal a tlačí nám do hlavy spikleneckou teorii o utajování UFO vládou a církvemi. Pak jde zase spát. Usínám daleko od srubu, v lese je klid a mír. Ufo nikde. Jen v houští krká krkavec a v dáli kojí kojot.

8:20 – Budí mě hlasy od srubu. Náčelníkovi je strašně špatně, Zabi se pokouší o tradiční kafe a tradičně nemá vodu, Kachna nemá lžíci na jogurt, Bucifal má hermelíny, vrchol čundru. Máme o Náčelníka strach, ale je to pravděpodobně jen kocovina. Kachna nakonec vyrábí lžičku z čajové svíčky a klacíku. Zabi se chvíli pokouší nabrat vodu v jezírku, ale je mu sděleno, že tam bude hozený, jestli to udělá. Do jezírka chodí laně pít a jedna se v něm utopila.

11:30 – Odchod. Kachna pálí kilogram alobalu, Bucifal jde napřed. My odcházíme hromadně, Bucifal nikde.

12:00 – Ano, ztratili jsem Bucifala. Zabi ho nahání telefonem, ale dost těžko se dá orientovat podle „u toho stromu doleva a pak z kopce.“. Prší, čím dál víc.

12:15 – Bucifal nalezen, kdybychom na něj hlasitě nekřičeli, šel by zpátky na Mladotice.

13:00 – V hustém dešti po dlouhém pochodu jsme v Trhnomném na zastávce, autobus má jet teď. Nejede vůbec, přivolán David a za jeho stálého nadávání jedeme domů.